OKNA DO EVROPY
“Obrázky z cest k hledání sebe sama”
Terka Prejdová
Pohled z okna je součástí našeho každodenního života. Často oknem vyhlížíme jen tak mimoděk, díváme se na cestu vedoucí k našemu domu, sledujeme ulici a to, co se na ní zrovna děje, necháváme naši fantazii a myšlenky odplout do dálek zatímco upíráme pohledy k horizontu orámovaného oknem. Pevné rámy oken nám umožňují nahlížet ven nebo dovnitř: vycházet i vcházet do života i reality.
Výstava Okna do Evropy vznikla z jednoho prostého důvodu: sdílet; věřím, že sdílení je to nejvyšší možné vyjádření podpory, které můžeme jeden druhému během našeho putování cestami života nabídnout. Během svých cest po Evropě jsem potkala mnoho osobností. Někteří z nich se navždy stali součástí mého života, jiní mě na mých cestách doprovázeli jen krátkou dobu. Ale všechna tato setkání mě vždy inspirovala a jsou to právě tyto momenty a setkání, která jsem chtěla uchovat ve formě fotografií. Doufám, že krátké texty z evropské literatury dohromady s fotografiemi pomohou ukázat magii těch momentů prožitých na mých cestách.
Výstava se skládá z dvaceti fotografií, na první pohled nesouvisejících, které však dohromady vytvářejí osobitý obraz Evropy: kontinentu velice rozmanitého, zachyceného a zvěčněného v tomto výběru fotografií. Výstava znázorňuje města, krajiny, lidi i trochu abstraktní detaily. Myslím si, že každá z fotografií si najde svého příznivce a vyvolá v něm vzpomínky na prožité chvíle a zkušenosti, protože každý z nás se nacházíme v jiné části naší cesty životem a hledáme odpovědi na jiné otázky, které nám život přináší.
Užijte si fotografie po svém, nechte se unést vaší představivostí. Zvu vás, abyste se zasnili nad příběhy skrytými za každým z těchto oken fantazie.
Španělsko - Madrid, 2012
+copia.jpg)
Men livet er både trist og høytidelig. Vi slippes inn i en vidunderlig verden, treffer hverandre her, hilser på hverandre - og går sammen en liten stund. Så blir vi borte for hverandre og forsvinner like brått og urimelig som vi en gang kom.
- Jostein Gaarder, Sofies verden.
Ale život smutný i slavnostní je. Jsme vpuštěni do úžasného světa, potkáváme se tu navzájem, seznamujeme se - a chvíli jdeme společně. Pak se jeden druhému ztratíme a zmizíme stejně rychle a nepochopitelně, jako jsme se jednou objevili.
- Jostein Gaarder - Sofiin svět
Španělsko - Svatojakubská cesta, 2012
+copia.jpg)
Todos os dias vemos sempre o melhor caminho a seguir, mas só andamos pelo caminho que estamos acostumados.
- Paulo Coelho, O Diário de um Mago
Vždycky vidíme tu nejlepší cestu, kterou se máme dát, ale jdeme jenom po té, na kterou jsme zvyklí.
- Paulo Coelho, Poutník: mágův deník
Španělsko - Svatojakubská cesta, 2012
+copia.jpg)
The ascendancy over men's minds of the ruins of the stupendous past, the past of history, legend and myth, at once factual and fantastic, stretching back and back into ages that can but be surmised, is half-mystical in basis. The intoxication, at once so heady and so devout, is not the romantic melancholy engendered by broken towers and mouldered stones; it is the soaring of the imagination into the high empyrean where huge episodes are tangled with myths and dreams; it is the stunning impact of world history on its amazed heirs.
- Rose Macaulay, The Pleasure of Ruins
Ruiny ohromující minulosti, minulosti
dějin, legend a mýtů, kdysi tak úžasné a skutečné, sahající zpátky do věků, o
kterých se můžeme pouze dohadovat, ruiny jež ovládají lidskou mysl, jsou ve své
podstatě z poloviny pouhou záhadou. Intoxikace, okamžitě tak opojná a tak
oddaná, není běžnou romantickou melancholií navozenou rozbitými věžemi a drolícími
se kameny; je představivostí vznášející se v majestátní výšce, ve které jsou
velké činy propleteny s mýty a sny; je ohromujícím dopadem světové historie na
její udivené dědice.
- Rose Macaulay, The Pleasure of Ruins
Česká republika - Jižní Morava, 2009
Nemyslím na nic. Nic nechci, po ničem netoužím. Na obzorech se vlní obilí. Brzy budou žně. Vzduch voní chlebem. Páry motýlů opojeně krouží nad zemí a klesají do travin. Celé hodiny se dívám na mraveniště. Zůstanu tu měsíc, dva, tři, kolik budu chtít. Mám čas. Na všechno. Na život i na smrt. Ty hluboké, ty čisté nebe nade mnou!
- František Kupka - Pražské Nokturno
Lotyšsko - Riga, 2009
“How do you spell 'love'?" - Piglet
"You don't spell it...you feel it." - Pooh”
- A.A. Milne, Winnie the Pooh
Jak se píše láska? - Prasátko
Nepíše se...cítí se. – Pú
- A.A. Milne, Medvídek Pú
Španělsko - Granada, 2012
+copia.jpg)
We are the music-makers,
And we are the dreamers of dreams,
- Arthur O'Shaughnessy, Poems of Arthur O'Shaughnessy
My jsme tvůrci hudby
a jsme snílky snů.
- Arthur O'Shaughnessy, Básně Arthura O'Shaughnessyho
Finsko - Porvoo, 2012
Oli erityisen hyvä ilta aloittaa kirja.
- Tove Jansson, Kesään kirja
Byl to mimořádně dobrý večer k tomu začít knihu.
- Tove Jansson, Kniha léta
Polsko - Varšava, 2011
Tiemna, zamknięta kawiarnia,
Ulica pusta bez dna.
Wśród mokrych liści latarnia,
Mgła.
Cichnący słychać w oddali
Jęk zamykanych bram
I otośmy z sobą zostali
Tej nocy znów sam na sam.
...
- Antoni Slonimski, W Warszawie
Temná, zamknutá kavárna,
Ulice opuštěná, bezedná,
Uprostřed vlhkého listí lucerna,
Mlha.
Tiše zní zpovzdálí,
zasténání zamykané brány,
zasténání zamykané brány,
a znovu jsme zůstali,
Té noci snové sami.
...
- Antoni Slonimski, Ve Varšavě
Maďarsko - Budapešť, 2011
Ich bin nämlich eigentlich ganz anders, aber ich komme nur so selten dazu.
- Ödön von Horváth, Zur schönen Aussicht
Jsem totiž vlastně úplně jiný, ale jen zřídkakdy se k tomu dostanu.
- Ödön von Horváth, Zur schönen Aussicht
Finsko - Národní park Olhava, 2012
Земля хотя и не родная,
Но памятная навсегда,
И в море нежно-ледяная
И несоленая вода.
На дне песок белее мела,
А воздух пьяный, как вино,
И сосен розовое тело
В закатный час обнажено.
А сам закат в волнах эфира
Такой, что мне не разобрать,
Конец ли дня, конец ли мира,
Иль тайна тайн во мне опять.
- Анна Ахматова, 1964
Tato země, přestože ne moje rodná,
Bude navždy ve vzpomínkách.
A lehce zamrzlá mořská
voda bez soli.
Písek na dně je bělejší než křída,
Vzduch je opojný jako víno,
A růžové tělo borovic,
je nahé při západu slunce.
A samotný západ slunce na takových vlnách éteru,
Že vůbec nemohu pochopit
Jestli je to konec dne, konec světa,
Nebo jedna z dalších záhad ve mě.
- Anna Akhmatova, 1964
Rumunsko - Národní park Retezat, 2010
We swung over the hills and over the town and back again, and I saw how a man can be master of a craft, and how a craft can be master of an element. I saw the alchemy of perspective reduce my world, and all my other life, to grains in a cup. I learned to watch, to put my trust in other hands than mine. And I learned to wander. I learned what every dreaming child needs to know -- that no horizon is so far that you cannot get above it or beyond it.”
- Beryl Markham, West with the Night
Zhoupli jsme se nad kopci a nad městem a zase zpátky, a já jsem viděla, jak se člověk může stát mistrem svého řemesla a jak může řemeslo ovládnout živly. Viděla jsem alchymii perspektivy zmenšit můj svět, a celý můj další život, na pouhá zrnka na dně šálku. Naučila jsem se pozorovat, vložit svou důvěru do rukou někoho jiného než mě. A naučila jsem se divit. Naučila jsem se to, co musí vědět každý snílek – že žádný obzor není tak daleko, abyste se nemohli dostat nad něj nebo za něj.
- Beryl Markhamová, Na západ s nocí
Německo - Černý les, 2011
Einsamkeit ist Unabhängigkeit, ich hatte sie mir gewünscht und mir erworben inlangen Jahren. Sie war kalt, o ja, sie war aber auch still, wunderbar still undgroß wie der kalte stille Raum, in dem die Sterne sich drehen.
- Hermann Hesse, Steppenwolf
Samota je nezávislost, přál jsem si ji a dosáhl po dlouhých létech. Byla chladná, to ano, byla však i tichá, nádherně tichá a veliká jako ten chladný, veliký prostor, ve kterém putují hvězdy.
– Hermann Hesse, Stepní vlk
Nizozemsko - Amsterdam, 2010
Ik denk niet aan alle ellende, maar aan de schoonheid die er nog steeds is.
- Anne Frank, Het Achterhuis
Nemyslím na všechnu tu bídu, ale na krásu, která stále přetrvá.
- Anne Frank, Deník Anne Frankové
Polsko - Varšava, 2012
Au fond de son âme, cependant, elle attendait un événement. Comme les matelots en détresse, elle promenait sur la solitude de sa vie des yeux désespérés, cherchant au loin quelque voile blanche dans les brumes de l’horizon.
- Gustave Flaubert, Madame Bovary
V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako ztroskotaní námořníci se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu.
- Gustave Flaubert, Paní Bovaryová
Francie - Nice, 2011
K zrcadlu ji nepřitahovala ješitnost, nýbrž údiv nad tím, že vidí své já. ... Zdálo se jí, že vidí svou duši, která se jí dává poznat v rysech její tváře. ... Viděla v něm věrné vyjádření své povahy.
- Milan Kundera, Nesnesytelná lehkost bytí
Francie - Saint-Paul de Vence, 2011
Les lieux que nous avons connus n'appartiennent pas qu'à l'espace où nous les situons pour plus de facilité. Ils n'étaient qu'une mince tranche au milieu d'impressions contigües qui formaient notre vie d'alors ; le souvenir d'une certaine image n'est que le regret d'un certain instant ; et les maisons, et les routes, et les avenues sont fugitives, hélas, comme les années.
- Marcel Proust, Du côté de chez Swann
Místa, která jsme poznali, nepatří jen do světa prostoru, do kterého jsme si je umístili pro naši větší pohodlnost. Byly jen jednou z mnoha tenkých vrstev, otisků, které v daný moment utvářeli náš život; vzpomínka na určitý výjev není ničím jiným než lítostí nad ztrátou určitého momentu; a domy, cesty, ulice jsou bohužel tak prchavé jako roky.
- Marcel Proust, Svět Swannových
Česká republika - Jižní Morava, 2011
První sny dívek, které jsou
zamilovány nejdřív jen do lásky,
bývají jako tolik věcí na světě
tajemnější než tajemství zpovědní!
Nikdo se o nich nedozví,
protože nejsou ještě vymyšlena slova
tak cudná a tak vášnivá zárověň.
- Jaroslav Seifert, Píseň o Viktorce
Švédsko - Stockholm, 2009
Jag bärs i min skugga
som en fiol
i sin svarta låda.
- Tomas Tranströmer, För levande och döda - April Och Tystnad
Nesu se ve svém stínu
jako housle
v černém pouzdře.
- Tomas Tranströmer, Živým i mrtvým – Duben a mlčení
Itálie - Benátky, 2009
Ogni posto è una miniera. Basta lasciarcisi andare. Darsi tempo, stare seduti in una casa da tè a osservare la gente che passa, mettersi in un angolo del mercato, andare a farsi i capelli e poi seguire il bandolo di una matassa che può cominciare con una parola, con un incontro, con l'amico di un amico di una persona che si è appena incontrata e il posto più scialbo, più insignificante della terra diventa uno specchio del mondo, una finestra sulla vita, un teatro d'umanità.
- Tiziano Terzani, Un indovino mi disse
Každé místo je zlatý důl. Jen na to nesmíte spěchat, sedněte si do čajovny a pozorujte kolemjdoucí, postůjte v rohu tržiště, zajděte si k holiči. Vyberete si motiv – slovo, setkání, kamarádova kamaráda, kterého jste zrovna potkali – a brzy to nejobyčejnější, to nejnezajímavější místo se stane zrcadlem světa, oknem života, divadlem lidstva.
- Tiziano Terzani, Řekl mi jasnovidec
Itálie - Benátky, 2009
I found that we were gliding up a street - a phantom street; the houses rising on both sides, from the water, and the black boat gliding on beneath their windows.
- Charles Dickens, Pictures from Italy
Všiml jsem si, že kloužeme ulicí - ulicí přízraků; domy zdvihající se z vody na obou stranách a ta černá loď klouzající pod jejich okny.
- Charles Dickens, Obrázky z Itálie
